Kdy vyhraji turnaj?

Přestože si myslím, že můj první profesionální rok byl velmi úspěšný, schází třešnička v podobě vítězství. Neměl jsem tedy o motivaci nouzi ani na posledních třech turnajích sezony.

Blízko k titulu jsem byl na Nová Amerika Trophy, kam jsem se přiřítil rovnou z kvalifikace na European Tour v Italii a nestihl ani cvičné kolo. Přes únavu po dlouhé cestě jsem ztrácel pouhé tři rány na leadera. Ve druhém kole jsem finišoval eagle, par, par, birdie, ale bohužel skončil o ránu druhý za Ondrou Léblem.

Na Repromeda Open jsem znovu napravoval hříchy z prvního kola. Na poslední jamce Radeckého jsem po nešťastném odskoku našel míč až po limitu, musel hrát nový a výsledkem bylo 73. Druhý den jsem útočil, znovu zahrál eagle a poskočil o 15. míst na dělenou 5. příčku.

Kaskáda Grand Finále je samostatná kapitola, co se mé psychiky týká. Solidní první kolo 71, páteční "moving day" včetně eaglu na patnátce za 69 s jedinou kaňkou v podobě neproměněného metrového patu do paru na osmnáctce. Byl jsem na vrcholu leaderboardu a cítil se výborně. Přiznám se, že před finále jsem byl nervózní. Na úderech se psychika neprojevovala, ale patování bylo peklo. Nedokázal jsem se uvolnit a hlavně při krátkých patech jsem bojoval s náhlým cuknutím zápěstí při úderu, zvaným yips. Čtyři trojpaty mě úplně vyřadily z boje o vítězství.

Kdy vyhraji svůj první turnaj? Až se v boji o prvenství dokážu uvolnit a přestanu míjet krátké paty do 1,5 metru. Mám teď dost času na vyřešení problému a jsem si jist, že patování příští rok nebude mojí slabinou.